U příležitosti Mezinárodního dne sester, který připadá na dnešní 12. květen, přinášíme rozhovor s vedoucí sestrou Domova pro seniory v Buchlovicích Ludmilou Hájkovou. Její slova jsou nejen svědectvím o náročné a krásné profesi, ale i hlubokým lidským poselstvím o důležitosti péče, empatie a důstojnosti ve stáří.
Mohla byste se na úvod krátce představit? Jaká byla vaše cesta k práci zdravotní sestry, potažmo práce zdravotní sestry v sociálních službách?
Vystudovala jsem zdravotní školu a řadu let jsem pracovala jako sestra v nemocnici – nejdřív na lůžkové části, později na operačním sále. Tato práce mě hodně naučila – nejen odborným dovednostem, ale i ukázněnosti, spolehlivosti, pokoře, trpělivosti, schopnosti naslouchat a vážit si života. Když pracujete v akutní medicíně, velmi rychle si uvědomíte, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí.
Postupem času jsem ale začala cítit, že bych se chtěla věnovat péči, která není jen akutní a zdravotnická, ale více zaměřená na člověka jako celek – na jeho potřeby, důstojnost, každodenní život. Sociální služby mi tuhle možnost nabídly.
Když jsem nastoupila do Domova pro seniory v Buchlovicích, cítila jsem, že jsem na správném místě. Zdejší prostředí mi umožnilo nejen uplatnit to, co jsem se naučila jako sestra, ale také rozvíjet vedení týmu a pracovat s kolegyněmi na zajištění komplexní, důstojné péče o naše klienty. Vnímám, že naše práce není jen o léčbě nebo péči, ale hlavně o lidskosti. A to je pro mě hluboce naplňující.
Co vás na této práci nejvíce baví a naplňuje?
Každý den je jiný a přináší nové situace – někdy náročné, jindy radostné – a právě v tom je ta krása. Když vidím, že klienti jsou spokojení, že se cítí bezpečně, že se usmívají, to je pro mě největší odměna. Zároveň mě velmi baví práce s týmem – hledat společná řešení, podporovat se navzájem. Když fungujeme jako jeden celek a táhneme za jeden provaz, má to obrovský dopad na kvalitu péče. A musím říct, že v našem domově máme opravdu skvělý kolektiv. Mám ráda i tu lidskou stránku péče – chvíle, kdy si s klienty jen tak popovídáme, zasmějeme se. V těchto drobných momentech se často skrývá to největší naplnění.
Jak konkrétně vypadá vaše práce v praxi? S čím vším se během dne setkáváte?
Obvykle začínám den brzy ráno – přijdu na oddělení, pozdravím se s kolegyněmi, promluvím si s noční směnou, která nám předá důležité informace o zdravotním stavu klientů. Kontroluji, jestli je vše v pořádku, zda někdo potřebuje pomoc nebo je něco k řešení. Během dne se věnuji plánování směn, kontrole dokumentace, zajišťování léků nebo komunikaci s lékaři. Velkou část tvoří i řešení různých organizačních záležitostí, osobní rozhovory s klienty a kolegyněmi. Součástí mé práce je i komunikace s rodinami klientů, která je často velmi citlivá. Snažím se, aby měli důvěru, že o jejich blízké je dobře postaráno. A i když mám spoustu organizační práce, snažím se každý den najít chvíli být s klienty – popovídat si. Tyhle drobnosti tvoří atmosféru domova a připomínají, proč tu práci děláme.
ROZDÍLY OPROTI ZDRAVOTNICTVÍ
V čem se podle vás liší práce zdravotní sestry v sociálních službách oproti klasickému zdravotnictví?
Rozdíl je především v charakteru péče. V nemocnici jde často o akutní péči, rychlá rozhodnutí, vysoké tempo. V sociálních službách je péče dlouhodobější, komplexnější a mnohem víc zaměřená na kvalitu života člověka jako celku. Nejde jen o zdravotní stav, ale i o psychickou pohodu, vztahy, smysluplné trávení času. Musíme vnímat člověka ve všech souvislostech, nejen jako pacienta, ale jako osobnost.
Jak vypadá váš typický pracovní den? Dá se vůbec říct, že máte nějakou rutinu?
Řekla bych, že určité rituály v tom dnu mám, ale že by šlo o rutinu v pravém slova smyslu, to úplně ne. Každý den se totiž něco změní – ať už u klienta, v týmu, nebo z hlediska provozu.
Ale právě to, že není nic úplně stejné, mě na té práci baví. Každý den přináší nové výzvy, příběhy a možnosti být pro někoho oporou. Takže rutina? Možná v tom, že vstávám každý den s vědomím, že chci být užitečná – ale jinak je to spíš dobrodružství s pravidelným začátkem.
O PRÁCI S KLIENTY
Jakým způsobem přistupujete ke klientům, kteří třeba potřebují více času na navázání důvěry?
Každý člověk je jiný a právě to je na naší práci krásné i náročné zároveň. Jsou klienti, kteří se otevřou hned, ale jsou i tací, kteří si potřebují nejdřív zvykat. U takových klientů je nejdůležitější nespěchat. Dát jim čas, prostor a hlavně stabilitu. Často fungují maličkosti – krátké pozdravení, úsměv, jemné oslovení, nabídka pomoci bez nátlaku.
Důvěru si nevyžádáte, musíte si ji zasloužit. A to se neděje z hodiny na hodinu. U některých klientů trvá týdny, než přijmou péči jako něco, co není ztrátou důstojnosti, ale oporou. A když pak přijde ten moment, kdy se poprvé usmějí, pohladí vás po ruce nebo vás osloví jménem, je to obrovská odměna.
Co podle vás klienti nejvíce oceňují na péči, kterou jim poskytujete?
Myslím, že nejvíc oceňují lidskost. To, že nejsou vnímáni jen jako klienti, ale jako konkrétní lidé s vlastním příběhem, emocemi a potřebami. Samozřejmě je důležitá i odborná stránka – podání léků, aplikace injekcí, odběry. Ale často právě ty nejdrobnější projevy zájmu mají největší váhu – když jim třeba pomůžeme zavolat vnoučatům nebo si s nimi sedneme a povídáme si.
Setkáváte se někdy se situacemi, kdy je potřeba hodně empatie a trpělivosti? Jak takové situace zvládáte?
Prakticky denně. Pracujeme s lidmi, kteří procházejí těžkým obdobím – ztrátou soběstačnosti, odloučením od domova, někdy i smutkem. A každý to zvládá jinak. Někdo se uzavře, jiný odmítá spolupráci. Je důležité zachovat klid, nebrat si to osobně a vnímat, že za tím je bolest nebo nejistota. Snažím se být přítomná, někdy stačí mlčet a jen tam být. A velkou oporou je náš tým – když se navzájem podporujeme, všechno se zvládá lépe.
Jak vnímáte důležitost individuálního přístupu ke každému klientovi?
Individuální přístup je naprosto klíčový. Každý náš klient je jiný, každý má jiné potřeby, přání, zvyky a historii. Pokud se přistupuje ke každému člověku podle jeho jedinečných potřeb, dává to práci hlubší smysl a kvalitnější výsledky. Nejde jen o zdravotní stav, ale i o osobní preference, vzpomínky, zájmy, hodnoty. Pokud víme, co klienta těší, co ho trápí, jaké má záliby, můžeme mu poskytovat péči, která je nejen odborná, ale i lidská, smysluplná.
Například u některých klientů může být důležitější pravidelný kontakt s rodinou, u jiných zase klidná atmosféra a ticho. Někteří si rádi povídají, jiní mají raději svůj prostor. Uvědomujeme si, že naši klienti jsou lidé, kteří si zaslouží, aby péče o ně byla co nejvíce přizpůsobená jejich životnímu stylu a potřebám. Individuální přístup zaručuje, že se cítí vnímaní jako osobnosti. A to je pro mě v této práci opravdu zásadní.
Máte nějaký silný příběh, který vám zůstal v srdci?
Ano, několik. Pamatuji si například klientku, která byla dlouho velmi osamělá. Její rodina žila daleko a ona měla pocit, že už nemá komu co říct. Byla často smutná, uzavřená do sebe. Věnovala jsem jí čas, jen tak jsme si povídaly, často o drobnostech, které ji dříve těšily. Po nějaké době se její nálada začala zlepšovat, otevřela se, začala se víc zapojovat do společenských aktivit. Jeden den přišla a řekla mi, že se cítí, jako by našla nový smysl. To byl moment, na který jen tak nezapomenu. Když vidíte, jak se člověk otevře, začne věřit znovu v sebe nebo ve svět kolem, je to obrovská odměna. A i když to není vždy tak přímočaré, tohle je něco, co nás v této práci drží a motivuje pokračovat dál.
DUŠEVNÍ HYGIENA
Práce s lidmi je krásná i náročná. Máte nějaké osvědčené tipy na „dobití baterek“, které byste doporučila i ostatním?
Máte pravdu, práce s lidmi, a zvlášť v sociálních službách, je krásná, ale někdy velmi náročná. Osvědčený typ však nemám. Myslím, že univerzální doporučení ani není. Obecně bych řekla, abychom se ve volném čase se věnovali tomu, co nám dělá radost, kde je nám dobře a kde se cítíme v bezpečí. Hlavně je to taky o dobrých vztazích – jak v práci, tak v osobním životě. Mít někoho, s kým si můžete popovídat, komu se svěřit nebo se jen zasmát, je zásadní pro naši duševní pohodu.
Jak vy sama pečujete o svou psychickou pohodu?
Každý den se setkávám s emocemi, které mohou být těžké – ať už jde o smutek, strach, nebo frustraci našich klientů. Abych se udržela v psychické pohodě, ráda chodím do přírody – procházky mi pomáhají vyčistit si hlavu. Taky ráda čtu, trávím čas s rodinou a vnoučaty. Další klíčovou věcí je dobrý kolektiv nejbližších spolupracovníků. V mém případě spolupracuji s lidmi, kterým mohu věřit a na které se mohu vždy spolehnout.
POHLED DO BUDOUCNA
Jaké změny nebo novinky byste si přála do budoucna ve vaší profesi vidět?
Do budoucna bych si přála, aby péče o seniory a vůbec oblast sociálních služeb byla více oceňována a podporována. Mám na mysli nejen zajištění lepších pracovních podmínek pro zaměstnance, ale i větší investice do kvalitního vzdělávání a školení, které by nám pomohly zlepšit naše dovednosti a přístup ke klientům.
A nakonec, ráda bych viděla širší povědomí o tom, jak důležité je poskytovat péči, která respektuje lidskou důstojnost.
Děkujeme Ludmile Hájkové za otevřenost a lidský přístup. K Mezinárodnímu dni sester bychom také rádi připojili hluboké poděkování všem zdravotním sestrám a pečovatelkám v našich zařízeních Sociálních služeb Uherské Hradiště. Vaše každodenní práce, trpělivost, laskavost a nezištná pomoc jsou nenahraditelné. Děkujeme vám za to, že srdcem i odborností pomáháte vytvářet skutečný domov těm, kteří jej nejvíce potřebují.
